Změna klimatu a myšlení lovců mamutů

O změně klimatu se mluví už docela dlouho. Ten příběh asi všichni známe. Spalováním fosilních paliv (uhlí, ropa, zemní plyn) se do atmosféry dostává oxid uhličitý (CO2). Ten v zemské atmosféře funguje jako tzv. skleníkový plyn a zjednodušeně řečeno způsobuje zadržování tepla ze Slunce, které by jinak uniklo zpět do vesmíru. Tím se Země zahřívá, průměrná teplota stoupá a klima se mění. Dříve jsme změnu klimatu chápali „jen“ jako oteplení planety, jehož důsledkem roztají ledovce, stoupne hladina moří a dojde k zatopení přímořských oblastí včetně největších světových metropolí jako je New York, Londýn, Šanghaj, Tokyo, Bombaj, Rio de Janeiro, Dubaj a další. Změna klimatu je ale mnohem složitější.

Mokro

Když bydlíte moc blízko u moře, může vám být ze změny klimatu pěkně mokro, až vás oceán zatopí. Anebo vás naopak sfoukne hurikán, cyklón nebo tajfun. Je buřt, který z nich to bude, všechno jsou to jen lokální názvy pro tentýž meteorologický jev – tropickou cyklónu. Tropická cyklóna vzniká, když se teplota moře dostane nad 26 stupňů. A to se vlivem změny klimatu bude stávat stále častěji a tropické cyklóny budou mít díky teplejšímu moři více energie a budou silnější, extrémnější, budou způsobovat větší škody a budou stále větší silou devastovat pobřežní oblasti především v Asii a Americe. Ale co je nám po nějakých tropech, že? My tady ve střední Evropě jsme přece v suchu. Doslova.

Sucho

Vnitrozemské oblasti budou stále častěji zasahovány vlnami sucha a horka. Sucho má devastující dopad na zemědělskou úrodu. Horko a sucho jsou také hlavním důvodem častějšího vzniku rozsáhlých požárů, se kterými se v posledních letech potýkají i země v mírném pásmu jako je Česko. Otázka ale zní, kam se všechna ta voda poděla? Z fyzikálního hlediska musí být na naší planetě pořád stejné množství vody nehledě na to, jaká je teplota na Zemi. Nemusí být ale vždy ve stejné podobě a na stejném místě. Prvním z důvodů nedostatku vody v Česku je, že odtekla. Na vině je do značné míry naše intenzivní monokulturní zemědělství na velkých plochách, kde voda nemá šanci se udržet. Velkou roli také hraje meliorace řek (tj. “narovnání” toků) z minulosti. Ale dnes už nedostatku vody přispívá i samotná klimatická změna. Vlivem rostoucích teplot se voda více odpařuje a ve formě vodní páry se udržuje v atmosféře. Období sucha střídají období nadměrných srážek a záplav. Takže se nám tu budou střídat období sucha a období mokra.

Neúroda

Mokro a sucho ale nebude jediným problémem, kterému budeme muset v souvislosti s klimatickou změnou čelit. Každé zvýšení průměrné teploty na planetě o jeden stupeň způsobí pokles úrody o 10 %. Pokud teplota na Zemi stoupne o 5 stupňů, můžeme se „těšit“, že úroda klesne až o polovinu! Nedostatek vody a jídla vyústí v další dramatické změny na Zemi, které už můžeme částečně pozorovat dnes jako masová migrace z oblastí, které vysychají jako Afrika do oblastí, které jsou relativně stále „v suchu“ jako je Evropa.

Co bychom měli dělat a co ve skutečnosti děláme

Klimatická změna je způsobená zvyšující se koncentrací skleníkových plynů v atmosféře (především CO2, ale také metan anebo i vodní pára). Pokud nechceme planetu a tím i sebe zanedlouho upéct, měli bychom podíl CO2 v atmosféře snižovat. Ale to neděláme. Ve skutečnosti do atmosféry neustále přidáváme další a další desítky gigatun CO2 každý rok. Množství CO2 v atmosféře roste od počátku průmyslové revoluce a především od 60. let 20. století velmi rychlým tempem. A to tempo ještě zrychluje! Pokud budeme v tomto pokračovat nadále, bude koncentrace CO2 do konce tohoto století vypadat asi takhle:

Když mluvíme o snižování emisí CO2, tak ale nemluvíme o snižování koncentrace CO2 v atmosféře, ale jen o snižování růstu koncentrace CO2. Už dlouhé roky vedeme nekonečné debaty o tom, jestli snížení emisí z dopravy o 30 % nebo 40 % je moc nebo málo. Např. EU schválila průměrný limit vypouštěných emisí CO2 na hodnotu 95g/km od roku 2021. Od roku 2030 by měly emise ještě klesnout a letos se o tom vedla v Evropském parlamentu a na veřejnosti obrovská, někdy až hysterická debata, jestli se mají emise do roku 2030 snížit o dalších 30 až 40%. Pořád se ale bavíme o tom, jak emise snížit, nikoli jak je zcela eliminovat, natož je začít z atmosféry stahovat zpět. Rozdíl mezi snížením emisí o 30 nebo 40 % je ale z hlediska klimatické změny spíše jen kosmetická změna. Jestli nárůst zmírníme z červené křivky na oranžovou, je v podstatě jedno, zda bude oranžová křivka o kousek níž nebo výš. Stále bude docházet k nárůstu koncentrace emisí CO2 v atmosféře, což bude klimatickou změnu dále prohlubovat.

Kdybychom např. měli eliminovat všechny emise CO2 vypuštěné jedním autem s emisemi 95g/km, potřebovali bychom na jedno takové auto vysázet 46 stromů, abychom jeho emise eliminovali. Při nájezdu 12 000 km ročně (evropský průměr) vypustí takové auto do atmosféry 1,14 tuny (1140 kg) CO2 každý rok. Jeden strom dokáže průměrně za rok pohltit zhruba 25 kg CO2, takže aby se emise a jejich absorpce vyrovnaly, bylo by třeba vysázet 46 stromů. Možná by stačilo i méně, protože strom žije desítky let, zatímco auto se obvykle více než 20ti let nedožije, ale stejně bychom na každé prodané auto potřebovali vysázet desítky stromů, abychom dosáhli uhlíkové neutrality z jeho provozu. Ale i kdybychom přestali emise úplně vypouštět, stále by to nestačilo, protože koncentrace CO2 v atmosféře by stále zůstala příliš vysoká.

Abychom klimatickou změnu zvrátili, potřebovali bychom ne pouze snižovat nárůst emisí CO2, ale emise CO2 úplně eliminovat a dokonce začít již vypuštěný CO2 z atmosféry stahovat! Oranžová ani fialová křivka nestačí. Potřebovali bychom opatření, která povedou k vývoji koncentrace CO2 zelenou křivkou. Tohle bychom měli dělat.

Možná jsem až příliš přísný a vyloženě snížit koncentraci emisí CO2 na úroveň před průmyslovou revolucí nepotřebujeme. Matka příroda je mnohem mocnější, než si my lidé vůbec dokážeme uvědomit, a je docela možné, že si s uhlíkem navíc poradí. Ostatně podstatnou část CO2 vypuštěného lidmi od počátku průmyslové revoluce si vzala Matka příroda na starosti. Její kapacita napravovat hlouposti nás lidí ale není nekonečná. Kdyby se do poloviny století podařilo koncentraci CO2 alespoň zastavit, mohlo by to stačit k tomu, abychom klimatickou změnu nakonec zvládli.

Paradox změny klimatu

O změně klimatu víme už docela dlouho. Vědci klimatologové varují lidstvo už několik desítek let, že pokračování spalování fosilních paliv, odlesňování a další lidské činnosti vedoucí ke zvyšování objemu skleníkových plynů v atmosféře povede ke klimatické katastrofě. Jako lidstvo se nemůžeme vymlouvat na to, že jsme nebyli varováni, že nám o tom nikdo neřekl. Řekl. Ale my jsme neposlouchali. Ale proč? To je totiž paradox změny klimatu. Vědci nás varovali, že to přijde. Lidstvo ale varování neposlouchalo. Ignorovali jsme ho a emise skleníkových plynů jsme ještě navyšovali. Se změnou klimatu jako lidstvo zatím nic zásadního nedělá. Nikdo nic nedělá. Nikdo nepůsobí znepokojeně. Svět dělá jakoby nic. Sice se již na světě objevují různá hnutí proti klimatické změně, resp. proti nečinnosti lidstva ohledně klimatické změny, jako Fridays for Future nebo Extinction Rebellion, ale většina lidstva mlčí. Otázka ale zní „proč?“.

Uvěřili jsme tezi, že změna klimatu je jen levičácký hoax

Od chvíle, kdy vědci zveřejnili hypotézu, že spalování fosilních paliv způsobuje nárůst emisí CO2 v atmosféře, což způsobuje skleníkový efekt, což způsobuje ohřívání planety Země, což způsobuje změnu klimatu a vyvolává negativní dopady na lidskou společnost, slyšíme z různých stran zpochybňování tohoto jevu. Donald Trump tvrdí, že změnu klimatu si vymyslela čínská komunistická strana, aby zničila Ameriku. Václav Klaus tvrdí, že změnu klimatu si vymyslela Evropská unie, aby zotročila Evropany.

Pokud se 3 000 špičkových odborníků z mnoha oblastí vědy z celého světa shodne na tom, že změny klimatu jsou způsobené lidskou činností a že to pravděpodobně bude mít značně negativní dopady na život na Zemi včetně nás lidí, budu jim pozorně naslouchat.

Pokud mi nějaký politik řekne, že je to celé jen levičácký výmysl a rafinovaný způsob, jak nás všechny zotročit, moc důvěry to ve mně nevzbuzuje. A to se v žádném případě nepovažuji za levičáka, levicovou stranu jsem nikdy nevolil.

Mýtus zanedbatelnosti emisí způsobených lidskou činností

Emise CO2 způsobené lidskou činností tvoří jen malou část všech emisí, zbytek je způsoben přírodními faktory (zvířata, rostliny, přírodní požáry, sopky apod.). Ano, emise CO2 způsobené lidskou činností nejsou jedinými emise CO2 na planetě. V přírodě probíhají různé procesy, během kterých se přeměňuje O2 na CO2 (např. dýchání živočichů a spalování energie) a naopak CO2 na O2 (fotosyntéza rostlin). Tyto přírodní procesy jsou ale součástí přirozeného koloběhu uhlíku a jejich vlivem nedochází k dlouhodobému růstu koncentrace CO2 tak jako u emisí způsobených lidskou činností. A v tom je ten naprosto zásadní rozdíl, o kterém šiřitelé tohoto mýtu mlčí.

Mýtus přirozeného návratu uhlíku z fosilních paliv do oběhu

Spalováním fosilních paliv jen vracíme do oběhu uhlík, který tu kdysi byl v tělech rostlin a živočichů, ze kterých fosilní paliva vznikla, takže je to naprosto v pořádku. Částečně je to pravda, fosilní paliva jsou skutečně organického původu a vznikla z těl pradávných rostlin a živočichů. Ti, kdo používají tento fakt jako argument, proč není potřeba spalování uhlí, ropy a plynu omezovat, už ale neřeknou, ať už záměrně anebo z nevědomosti, druhou část tohoto příběhu. V době, kdy tento uhlík, který je dnes ve formě ropy, uhlí a plynu zakopán hluboko pod zemí, pobíhal na Zemi ve formě dinosaurů a rostl ve formě přesliček a létal ve vzduchu ve formě CO2, byla průměrná teplota na Zemi o 5-8 stupňů vyšší než je dnes. Tím, že došlo k jeho uzamčení pod zemí, se nastavil na planetě nový koloběh s menším množstvím uhlíku v atmosféře. V této nové rovnováze s nižší globální teplotou se zrodili savci a s nimi i člověk. Proto je pro nás životně důležité, aby dosud zakopaný uhlík zůstal tam, kde je. Pod zemí.

Mýtus neškodnosti růstu teplot

Já mám rád teplo, takže mi globální oteplování neuškodí.

Václav Klaus kdysi tvrdil, že když přiletěl z Prahy do New Yorku, tak zažil mnohem větší změnu teploty, než o kolik se má změnit průměrná teplota na Zemi za dalších sto let. Je to zhruba tak stejné jako kdyby tvrdil, že cestou letadlem z New Yorku do Prahy vůbec nepotřeboval pít, takže to dalších sto let v pohodě zvládne bez vody. Porovnávat krátkodobé lokální změny počasí s dlouhodobými globálními změnami klimatu je naprosto směšné a zcela nesprávné. Ostatně takové názory nikdy neslyšíme od vědců, kteří se touto problematikou zabývají, ale téměř výhradně jen od politiků.

Když je někde o 5 stupňů větší zima, tak si vezmete svetr navíc anebo šálu nebo rukavice. To slovo „řídit klima“ používám jako polemiku s tímto pohledem. Někdo s tím klimatem chce něco udělat, vrátit ho někam jinam. Podle všech nejdramatičtějších, nejalarmističtějších představ změna průměrné teploty na světě za příštích sto let bude neskonale menší, než změna teploty, kterou já jsem zažil včera, když jsem letadlem přiletěl z Prahy do New Yorku. Prostě to teplo v New Yorku je neskonale větší, než jaké je zrovna počasí dnes v Praze. Člověk se adaptuje. Člověk to přeci přežívá. Člověk si zapne knoflík u košile a rukávy vyhrne nebo naopak. Čili, nepokoušejme se řídit klima. Nepokoušejme se srazit klima, teplotu – myslím v New Yorku na teplotu Prahy. To je bezcenné. Prostě vezměme si o svetr více nebo o svetr méně. Tak asi míří ta moje diskuse.

Popírání změny klimatu patří zhruba do stejné kategorie názorů jako domněnka, že Američané nikdy nepřistáli na Měsíci anebo, že Země je placatá (Flat Earth Society).

Podlehli jsme iluzi, že to nebude tak zlé

Je opravdu těžké dokázat si představit, jak nějaký neviditelný plyn (CO2) tam někde vysoko v atmosféře může za 100 let způsobit, že planeta bude prakticky neobyvatelná. Člověk si obvykle dokáže uvědomit souvislost mezi příčinou a důsledkem u věcí, které jsou na první pohled zřejmé.  To u tak komplexního jevu jako je změna klimatu bohužel nejde. V tomto případě se musíme spolehnout na schopnosti, znalosti a myšlenkové pochody vědců, kteří se tímto jevem zabývají. Klimatologové nás na souvislost mezi spalováním fosilních paliv a nárůstem průměrné teploty upozorňují přinejmenším tři desítky let. Pokud ale jejich varování zní: “pokud nepřestaneme spalovat uhlí a ropu, za několik desítek let stoupnou teploty na takové hodnoty, že se Země stane neobyvatelnou” a my zároveň v danou chvíli ještě na vlastní kůži nepociťujeme dopady klimatické změny, budeme mít přirozeně tendenci jejich varování zlehčovat, bagatelizovat anebo rovnou odmítat. Přece to nebude tak zlé, ne? Anebo jsme si řekli „co když se všichni ti vědci spletli?“. Průměrný člověk včetně mě ale nemá dostatek znalostí, informací a vědomostí o tom, aby mohl předpovědi vědců tak snadno zpochybnit. Jestliže důvod proč se zatím nic neděje, je jen ten, že jsme si jako lidstvo ještě dostatečně neuvědomili, co se s naším klimatem děje, tak ještě máme naději.

Extrémně upřednostňujeme současnost před budoucností

Horší by to ale bylo, kdybychom si plně uvědomovali, co s naším klimatem provádíme, ale přesto by nám to bylo jedno. Pokud se planeta stane v roce 2100 neobyvatelnou, kdo z nás lidí, kteří tu teď v roce 2019 žijí a jsou dostatečně staří na to, aby si to byli schopni uvědomit, tu vůbec ještě bude? Velmi málokdo. Tak co bychom se o klima za 81 let starali, když právě teď si můžeme koupit to krásné nové SUVčko s 200 koňovým nafťákem v turbu? To my už řešit nebudeme, to budou řešit naši pravnuci a pravnučky. A co je nám po nich? Pravděpodobně je ani nepoznáme. Však oni si už nějak poradí…

Máme myšlení lovců mamutů

Ale je tu ještě jedna možnost, proč svět tváří v tvář největší existenciální hrozbě současnosti mlčí. A tím možným důvodem je, že máme stále myšlení lovců mamutů. Lidský mozek v podobě, v jaké ho známe, vznikl zhruba před 50 000 lety. V té době žili lidé v tlupách jako sběrači a lovci (mamutů). Jedinec měl bez tlupy velmi malou naději na přežití. Tlupa poskytovala svým členům ochranu proti predátorům, přístřeší a dostatek jídla, které přinesli lovci a sběrači. Tohle by si jedinec nedokázal sám zajistit, a proto pro něj byla životně důležitá jediná věc – zůstat členem tlupy. Podřídit se vůli většiny a dělat to, co ostatní. Lovci měly za úkol přinést čerstvou kořist, sběrači donést šťavnaté plody a strážci ohně udržet doma v jeskyni teplo. Jen tak mohla tlupa přežít nehostinné životní podmínky pravěku. Nebyl tam prostor pro vlastní sebevyjádření, neřku-li zpochybnění konání tlupy. Přestavte si nějakého pračlověka, říkejme mu Fred, že jednoho dne řekne: “Je vážně super, že tady každý den běháme po džungli a honíme s oštěpama mamuty. Ale neměli bychom mít přece jen větší ambice než tady jen tak přežívat? Co takhle vypracovat projekt letu prvního pračlověka na Měsíc? Začal bych na tom hned pracovat, zřídím si tu v rohu jeskyně malou kosmickou kancelář a budu na tom pracovat na full-time. Vy mi mezitím budete nosit mamutí pečínky, abych se nemusel zabývat zbytečnostmi jako shánění jídla a odhánění šavlozubých tygrů a mohl v klidu pracovat. Myslím, že první prastronaut by se mohl svým kyjem dotknout povrchu Měsíce tak v roce 51969 našeho praletopočtu. Tak co, jdeme do toho?” Pravděpodobně by Freda jeho tlupa okamžitě vyhodila z jeskyně a on by buď pošel hlady anebo by ho sežral šavlozubý tygr. Fred si tohle samozřejmě uvědomoval, a proto nikdy svůj nápad, že by pračlověk měl jednou přistát na Měsíci, neřekl nahlas. O svém nápadu jen tajně snil a i když mu bylo jasné, že je úlohou (pra)člověka jednou na Měsíci přistát, raději o tom nikomu neříkal, aby si vztahy s tlupou nijak nerozházel. Dál pokorně plnil její úkoly a dělal to, co po něm chtěli ostatní. Pravěké životní podmínky a uspořádání tehdejší tlupí společnosti nám vetkaly do mozku jasný imperativ: ať se děje, co se děje, vždycky dělej to, co ostatní, nijak nevyčnívej a podřiď se, protože jedině tak přežiješ.

A ačkoli se toho od dob života v jeskyni a každodenního boje o potravu a o život v našem životě tolik diametrálně změnilo, stále máme myšlení lovců mamutů. Dneska nám v naší moderní společnosti akutně nehrozí ani hlad ani smrt, když nebudeme dělat to, co ostatní, a přesto je základním pudem našeho chování “co by na to řekli ostatní?”. Stále chceme být za dobře s tlupou a nechceme si to s ní rozházet, a proto děláme v průměru to, co dělají ostatní. Proč má dnes 82 % lidí auto? Protože je to pohodlné a usnadňuje to život? Ano, je to určitě důvod, proč si pořídit auto, ale především ho máme proto, že ho mají ostatní. A my přece chceme být součástí tlupy (jinak by nás přece sežral šavlozubý tygr…).

Mám takový pocit, že tohle je hlavní důvod, proč svět zatím dělá jakoby nic. Možná, že si většina lidí myslí, že jako lidstvo děláme něco špatně a měli bychom to změnit. Ale pak se rozhlédnou kolem sebe a vidí, že nikdo nic nedělá. Nikdo nepůsobí znepokojeně. Nikdo nezačíná měnit svoje návyky a nikdo se nevzdává toho, na co má přece „přirozené“ právo (jezdit autem na benzín nebo naftu, spotřebovávat elektřinu z uhlí, jíst steaky…). Tak proč bych to měl dělat já, když to nedělají ostatní? A vesele pokračujeme s ničením planety a cestou vlastní sebezáhuby dál. A i když vnitřně cítíme, že něco děláme špatně a měli bychom to přestat dělat, vždy najdeme hromadu výmluv, proč to musíme dělat: mám na to právo, auto potřebuju, bez auta se neobejdu a dalšîch 47 výmluv, proč to jinak nejde. Z nichž ta nejhorší je “Ale vždyť to tak dělají všichni.”. To, že to dělají i ostatní, v našich očích legitimizuje něco, o čem jsme vnitřně přesvědčeni, že je špatné. “Já sám bych to takhle dělat nechtěl, ale chce to po mě tlupa, s tím já nic neudělám.”.

Když si tohle uvědomíme, přináší to obrovskou úlevu. Ne, vážně nemusíme dělat všechno, co po vás chtějí ostatní. Chce to odvahu. Odvahu vystoupit z matrixu a jít si vlastní cestou nehledě na to, co dělají nebo si myslí ostatní. Naštěstí nám už opravdu nehrozí, že nás tlupa zavrhne a my umřeme hladem anebo rozsápaní šavlotygrem. Stačí si jen tohle uvědomit, začít podle toho i žít a jednat a dostanete nad svým vlastním životem mnohem větší moc, než jste si dosud možná mysleli, že je možné.

Také jsem býval klimatoskeptikem, ale pak jsem spolkl červenou pilulku

Můj postoj ke změně klimatu se ještě před několika lety nacházel mnohem blíž k Václavům Klausům a Donaldům Trumpům. Nikdy jsem sice závěry vědců nezpochybňoval a souhlasil jsem s tvrzením, že planeta se otepluje vlivem lidské činnosti, především spalováním fosilních paliv. Zároveň jsem ale pochyboval o tom, zda je účelné, aby proti tomu lidstvo něco dělalo. Patřil jsem spíše do tábora “to nebude tak zlé” a “nějak se to zvládne”. Anebo také “najdeme způsob, jak to vyřešit”. A víc jsem neřešil a žil jsem dál v tomhle Matrixu, iluzorním světě, kterému vládnou stroje (poháněné na fosilní paliva) a lidstvo je nevědomé a čeká ho temná budoucnost. Bylo pro mě jednodušší a pohodlnější žít v iluzi Matrixu, že “se to nějak vyřeší”.

Příběh Matrixu asi znáte. Hlavní hrdina Neo žije zdánlivě obyčejný život. Ale pak potká muže jménem Morpheus, který mu odhalí tajemství. Svět není takový, jaký se zdá. Ve skutečnosti je temný a skrývá děsivé tajemství – lidstvo žije v ohromné lži a je otrokem strojů. Neo se rozhoduje, jestli má spolknout červenou pilulkou a objevit nepříjemnou pravda, anebo modrou pilulkou a žít dál ve lži a “sladké” nevědomosti. Neo si vybere červenou pilulku a jeho život to zásadně změní. Probudí se ze snu Matrixu. Když poprvé otevře oči, Morpheus ho přivítá slovy: „Vítej ve skutečném světě.“

Také jsem potkal svého Morphea, který mi změnil život. Jmenuje se Elon Musk. Zřejmě nejzajímavější člověk na světě, podnikatel, inovátor, vizionář a CEO amerického výrobce elektrických aut Tesla. Posláním Elona Muska a Tesly je urychlit přechod světa na udržitelnou dopravu. Elon na naplnění tohoto poslání vsadil celé své jmění. Když jsem se dozvěděl o příběhu Elona Muska a Tesly, bylo to jako kdybych spolkl červenou pilulku a probudil se ze snu Matrixu. Už žádně lži o tom, že změna klimatu je jen levičácký výmysl, že to nebude tak zlé, že to “nějak” zvládneme, že je v pohodě dál spalovat fosilní paliva… Vítejte ve skutečném světě! Změna klimatu je skutečná, je způsobená člověkem a především spalováním fosilních paliv. Už nemůžeme dál žít v tomhle Matrixu. Dlouho nás politici, šéfové nadnárodních korporací, ropných společností, energetických koncernů a automobilek krmili pohádkami o tom, že spalovat uhlí, ropu a plyn je v pohodě. Prostě si kup auto, jezdi a drž hubu! Ne, není to v pohodě, je to velkej průser! Klima se řítí do háje a s ním i my všichni. Jde jen o to, kolik lidí se probudí z Matrixu.

Kdo je Elon Musk

Je to Nejzajímavější člověk na světě, the Rocket Man, the Real Iron Man – takhle všelijak se říká Elonu Muskovi, který skutečně stál za vzor postavě Iron Mana a dokonce si krátce zahrál sám sebe ve filmu Iron Man II.

Elon založil v 90. letech se svým bratrem Kimbalem společnost Zip2, předchůdce Google Maps v době, kdy ještě Google ani neexistoval, a pak ji prodal Compaqu a odnesl si 22 milionů dolarů. Peníze hned investoval do nového projektu internetové banky X.com v době, kdy žádné internetové banky ještě neexistovaly (byla 90. léta a internet byl teprve v plenkách). Projekt internetové banky se postupně změnil v platební systém PayPal, který Elon a jeho společníci prodali eBay a Elon si odnesl 180 milionů dolarů.

S touto částku by mohl do konce života létat v private jetu a popíjet koktejly na tropických ostrovech. Ale místo toho se rozhodl, že raději zachrání lidstvo a založil soukromou vesmírnou agenturu SpaceX, jejímž cílem je osídlit Marsu, aby lidstvo mělo “záložní planetu” pro případ, že by se něco stalo se Zemí (náraz asteroidu, nukleární válka, kolaps ekosystému atd.). V té době žádné soukromé kosmické agentury neexistovaly.

A také se stal prvním a zásadním investorem do společnosti Tesla Motors (pojmenované podle srbsko-amerického vynálezce motoru na střídavý elektrický proud Nikoly Tesly), která byla založena v roce 2003 za účelem vývoje a výroby vozů poháněných elektrickým motorem na střídavý proud. V té době žádné automobilky na elektrické vozy neexistovaly. A tehdy se lidé elektromobilům smáli, protože byly nudné, pomalé, ošklivé a nepraktické. Dnes se tato společnost jmenuje prostě Tesla a nevyrábí „jen“ nejlepší elektroauta na světě, ale nejlepší auta na světě! Jejím posíláním je urychlit přechod světa na udržitelnou dopravu. Jinými slovy zachránit svět před zkázou způsobenou spalováním fosilních paliv.

Někdo se ale probudit nechce a raději dál žije svoji falešnou iluzi, že je všechno v pohodě. V Matrixu je to postava Cyphera, který si sice kdysi vzal červenou pilulku, ale lituje toho a raději by si býval vzal tu modrou. Na večeři s agentem Smithem, hlavním protivníkem Nea a Morpheuse, se rozplývá nad šťavnatým hovězím steakem, který je ale ve skutečnosti falešný jako celý Matrix. Jak sám říká, naučil se, že „nevědomost je sladká“.

Raději se s agentem Smithem domluví, že se výměnou za vydání Morphea bude moct do Matrixu vrátit a v nevědomosti tam bude moct baštit falešné steaky, než aby se vracel do opravdové reality. Cypherů je na světě mnoho, od populistických politiků, co slibují, že ochrání naše “svatosvaté” právo jezdit auty se spalovacími motory, přes nenažrané manažery velkých korporací, co nám roky lžou o vztahu mezi spalováním fosilních paliv a změnou klimatu, po obyčejné lidi, kteří raději před realitou strčí hlavu do písku, protože Matrix. Svět potřebuje méně Cypherů a více Neů.

A co vy, vyberete si modrou, nebo červenou pilulku? Rozhodnutí je na vás.

Dobrá, rozhodli jste se pro červenou pilulku (jinak byste už dál nečetli :)). Ale tím to teprve začíná. Morpheus řekl Neovi: „Neo, dříve nebo později pochopíš, tak jako já, že je rozdíl mezi tím znát cestu a jít po ní.“ Já jsem zatím v klimatickém Matrixu jako Neo, když mu Morpheus řekl tuto větu. Znám cestu (byť zatím jen částečně a velmi mlhavě), ale zatím po ní úplně nejdu. Stále jezdím autem na benzín, odebírám elektřinu z uhelných a atomových elektráren, vytvářím odpad a tím vším se podílím na dalších emisích CO2 do atmosféry. Ale už pomalu kráčím na cestě k tomu to změnit.

Co už jsem na cestě udělal:

  • vzdal jsem se spotřeby masa, jehož výroba je jedním z největších producentů  skleníkových plynů
  • v některých oblastech svého života jsem aplikoval nearly zero-waste způsob
  • do práce jezdím místo auta MHD (OK, tohle bylo laciný, takhle jsem to dělal vždycky ;))

Co mě ještě na cestě čeká:

  • přechod z benzínového auta na elektromobil
  • přechod k dodavateli zelené elektřiny
  • minimalizace vytváření odpadu

A jak jste na tom vy? Podělte se v komentářích s ostatními o to, v jaké oblasti svého života jste už unikli z klimatického matrixu a v jaké se vám to zatím ještě nedaří.

Be a hero! You can.

Komentáře