Čtečka na knihy, nebo papírová knížka – která je ekologičtější?

Pamatujete se si na začátek filmu Harry Potter a vězeň z Azkabanu? Harry Potter si pod peřinou čte potají knížku. Aby viděl na čtení a aby ho nenačapal jeho brunátný kníratý strýc Vernon, rozsvěcí si kouzelnickou hůlku kouzlem Lumos Maxima. Hůlka se vždy jen na chvíli rozzáří a pak zase zhasne, takže to musí stále opakovat.

Podobně jsem na tom byl já, když jsem si večer před spaním četl knížku a na čtení jsem si svítil mobilem. Svítilna na mobilu má bůhví proč fixně nastaveno, že se zhruba po 10 minutách sama vypne. Asi se tak má zabránit nechtěnému vybití mobilu, kdybyste světlo zapomněli vypnout. Takže pro případ, že bych jednou za rok zapomněl vypnout baterku a mobil se mi vybil, se mi baterka každých 10 minut preventivně vypíná. Opravdu chytré řešení – při čtení knížky mi to ale děsně otravuje život.

No považte, zrovna se v knížce dostávám k nejnapínavější scéně, kdy hrdina – třeba Harry Potter, stojí tváří v tvář zlosynovi – třeba Lordu Voldemortovi, kterého buď porazí, anebo zemře a v tu chvílí vám vypnou proud! No nenaštvalo by vás to? 🙂 Navíc člověk už chytá křeče z toho, jak v jedné ruce drží knížku, ve druhé mobil a když chce otočit stránku, tak třetí ruku už fakt nemá. Nevím, na co ta evoluce myslela, když nám vymyslela jen dvě ruce. A to si představte, že v jedné ruce držíte knížku, ve druhé mobil, potřebovali byste třetí rukou otočit stránku a do toho vás začne svědit nos a chtěli byste se čtvrtou rukou poškrábat… Podle mých zkušeností za 36 let života na této planetě bychom potřebovali alespoň čtyři ruce. Ty samozřejmě nemáme, ale naštěstí existují technologie, které nám pomáhají.

Proto jsem si vybral čtečku Kindle Paperwhite od Amazonu, která je určena nejen pro čtení za denního světla, ale i v noci za tmy. Její displej má 25 stupňů nastavení svítivosti. Nejvyšší stupeň 25 září jak jaderný reaktor a naopak stupeň 1 je v podstatě zhasnuto. Z mých zkušenosti je za normálních světelných podmínek ideální tak 16-17, do metra, kde je umělé světlo 21-22 a v noci na čtení za tmy 7-8.

Ale hlavně můžu knížku číst i v noci při zhasnutém světle, aniž bych budil světlem rodinu. Už žádné lampičky na čtení nebo baterky. Tohle papírová knížka nedokáže! Zásadní pro mě ale také bylo to, že čtečka na knihy zabírá méně místa než tištěná kniha a přitom se do ní vejdou stovky elektronických knih. Papírové knížky mi doma zabírají spoustu místa a navíc mi bylo líto všech těch stromů, které na jejich výrobu padly. Čtečku jsem si vybral především proto, aby mi doma nové knížky už nezabíraly další místo. Zamyslel jsem se ale i nad ekologií obou variant.

Která je ekologičtější?

Než jsem si o čtečku napsal Ježíškovi, přemýšlel jsem, co je pro životní prostředí příznivější, zda je to výroba a provoz čtečky – elektronického zařízení s baterií, anebo výroba a distribuce papírové knihy. V obou případech musíme počítat s nějakým dopadem na životní prostředí. Čtečka na knihy je vyrobena převážně z plastu a kovů, takže nakonec – až jednou doslouží, z ní bude elektronický odpad (který snad půjde na recyklaci). Zátěž pro životní prostředí vzniká především při jejím vzniku. Na její výrobu se použije několik desítek gramů plastu, na jehož výrobu se musí vytěžit ropa a spotřebovat energie. A pak také několik desítek gramů kovů, které se musí vytěžit. Její provoz bude ale už mnohem méně zatěžující, protože čtečka vydrží na jedno nabití až několik týdnů (v mém případě zhruba měsíc i při častějším používání).

Výroba papírových knih má ale na životní prostředí také svůj dopad. Na výrobu papíru a knihy je potřeba pokácet strom a spotřebovat energii. Vyrobená kniha se dále musí přepravit do obchodu, nebo ke mně domů kurýrní službou. Obvykle se tak děje nákladními auty spalujícími naftu. V přepočtu na jednu knihu to bude asi zanedbatelná uhlíková stopa, ale při sečtení stovek knih, které za život přečtu, už to tak málo nebude.

Nemám nijak spočítané, zda je ekologičtější používání čtečky na knihy, anebo papírových knih. Intuitivně jsem se ale rozhodl, že dám přednost čtečce, kterou jsem dostal před dvěma lety k Vánocům a od té doby si tištěné knihy až na výjimky nekupuji. A svého rozhodnutí rozhodně nelituji. Čtečka je praktická, zabírá mi v tašce méně místa než tištěná knížka, vejdou se mi do ní stovky elektronických knih a mohu s ní číst i ve tmě.

Nejvíc ekologické řešení by samozřejmě bylo nekupovat vůbec žádné knížky – ani papírové ani elektronické. Možná hliněné destičky pálené na slunci by byly 100% eko a zero… ale jak jsem psal v článku Proč nejsem zero-waste, mým cílem není teď hned fungovat a žít s naprosto nulovým dopadem na životní prostředí, ale se stále menším dopadem na životní prostředí, a to podle mě výměna papírových knih za elektronické splňuje.

V mém případě je to umocněno tím, že většina knih, které čtu, se prodávají pouze v zahraničí. Pak bych stál před volbou, zda si knížku objednat a nechat si ji poslat kurýrní službou z Ameriky (případě z Německa), anebo si ji nechat poslat elektronicky. V prvním případě by moje knížka musela být nejen vyrobena, ale také transportována lodí či letadlem přes oceán. Ve druhém případě ke mně připluje místo lodi elektronicky emailem a to je, myslím, ekologičtější způsob dopravy.

Alternativou ke čtečkám i papírovým knihám je půjčování si knížek v knihovnách. Případně si lze knížky kupovat z druhé ruky – třeba přes různé bazary na internetu a po přečtení je zase posílat dál dalším čtenářům. Oba dva způsoby budou nejspíš ještě ekologičtější a i levnější 😉

Komentáře