Sendvič s burákovým máslem a banánem

Když jsem v roce 2007 přijel na studijní pobyt do Nizozemska, naučil jsem se tam od ostatních studentů tuhle naprosto famózní snídani. Nejdřív jsem ale tuhle kombinaci moc nechápal. Burákové máslo s banánem mi přišlo jako třeba chipsy s jogurtem. Ale když jsem to ochutnal, moje chuťové buňky se zbláznily a já jsem tomuto sendviči zcela podlehl. Celé následující 4 měsíce do svého návratu do Česka jsem v podstatě nejedl k snídani nic jiného. Nejen, že mi to strašně chutnalo, ale také to je neskutečně jednoduché a rychlé na přípravu. Stačí jen lehce opéct dva kousky toastového chleba (pokud nemáte toastovač, nevadí, můžete na něj dostat dotaci, stačí když uvedete, že tím inovujete svoji snídani), namáznout je oba burákovým máslem a na jeden z nich vyskládat kolečka nakrájeného banánu. A pak už jen stačí oba kousky zaklapnout a máte naprosto famózní a mňamózní snídani ;) Příprava trvá tak 3 minuty včetně opečení chleba.

Kouzlo tohoto sendviče je v burákovém másle. Vlatně to žádné máslo není, ale říká se mu tak. Název buráků se do češtiny dostal z nizozemštiny podle Búrů, což byli sedláci, kteří se usazovali v Jižní Africe. Nizozemsky se burákové máslo řekne Pindakaas. Kaas je sýr a Pinda je... burák :) Takže burákové máslo anebo burákový sýr má oproti klasickému máslu jednu obrovskou výhodu. Nemusí být schované v lednici, stačí ho mít v kredenci. Když ho ráno vyndáte, nemusíte čekat, než změkne, abyste ho mohli namazat. Burákové máslo se obvykle vyrábí ve dvou typech. Jedno obsahuje búrské oříšky umleté nahrubo a jsou v něm malé kousky buráků, které pak při jídle křupou. To druhé je z buráků umletých na jemno a nejsou v něm žádné kousíčky. Doporučuji druhou variantu, protože je jemnější, ale je to čistě otázka osobního vkusu.

Burákové máslo je skvělým zdrojem rostinných bílkovin. Búrské oříšky jich obsahují až 25 % zatímco maso jen zhruba 20 %. Ačkoli obsahují búrské oříšky velké množství bílkovin, neobsahují všechny esenciální aminokyseliny (z aminokyselin se skládají bílkoviny), proto je vhodné je kombinovat s celozrnnými potravinami anebo jinými luštěninami. Já používám celozrnný toastový chleba a mám vystaráno. Búrské oříšky obsahují také velké množství tuků, ale těch správných. Nenasycené mastné kyseliny, obsažené v búrských oříšcích, prospívají pleti, mozku, srdci a imunitnímu systému. Na druhé straně neobsahují búrské oříšky škodlivé množství nasycených mastných kyselin (ty jsou špatné) a cholesterol. Ale za to obsahují vitaminy A, B (B1, B2, B3, B6), C a E, vápník, hořčík, fosfor, draslík, železo, zinek, měď, mangan. Když tohle sníte, budete mít sílu jak Terminátor :D

Kde se vzaly búrské oříšky?

Asi vás zklamu, ale žádné búrské oříšky neexistují. Ve skutečnosti to totiž nejsou ořechy, ale lušteninové plody olejnice podzemné. Oříšek se mu říká proto, že jako ořech skutečně vypadá. Málokdo by v něm viděl něco jako fazoli, čočku nebo hrách, ale je to luštěnina. A jeho jméno pochází z afrikánštiny, což je jihoafrický jazyk. On to teda vlastně žádný africký jazyk není, protože afrikánština je jazyk, který se vyvinul z nizozemštiny, kterou se mluví v Jižní Africe, takže je to ve skutečnosti evropský jazyk. Búrský oříšek dostal název po Búrech, což byli evropští osadníci, kteří se usazovali v Jižní Africe od 17. století. V nizozemštině a v afrikánštině slovo Boer (čte se Búr) znamená sedlák. Ony ty búrské oříšky ale ve skutečnosti nepocházejí z Jižní Afriky, ale z Jižní Ameriky, odkud tam byly dovezeny. Již před 6 tisíci lety je v Jižní Americe začali pěstovat Aztékové a Inkové. Správně bychom tedy měli búrskému oříšku říkat třeba aztécká luštěnina, ale díky historickým náhodám nemají správné ani botanické ani zeměpisné pojmenování. To ale vůbec nevadí, protože jsou skvělé :)